Když jednou chtěli hříbě chytit a dávali mu ohlávku na hlavu, proměnilo se náhle v zeleného chlapečka. Byl to takový trpaslík, oblečený v myslivecký šat. Procházel se po dvoře a proslídil všechny kouty. Zdržoval se tam pak vždy do svítání. Když někdo z domácích vyšel na dvůr, po­zdravil trpaslík německy „Guten Tág“ bez ohledu na to, že je tmavá noc.
Domácí se báli trpaslíka více než černého hříběte. Nikdo z dědiny nechtěl v gruntě pomáhat, nechtěl se setkat s po­divným hříbětem nebo se zeleným chlapečkem. Časté návště­vy strašidel hospodáře trápily a zlobily. Proto poprosil kněze, aby hříbě i trpaslíka zažehnal. Kněz přišel, vykro­pil dvůr a pronášel modlitby. Trpaslík se v gruntě více neobjevil a čérné hříbě zmizelo s ním. Na gruntě pak byl pokoj a klid.